pondělí 25. dubna 2016

Lovec: Zimní válka

Co může být lepší než kino s mamkou, sestrou a Vaší nejlepší kamarádkou? Skoro nic, jediné co to ještě zlepší je, když film na který jdete, stojí za to. A tento za to stál.

Ze začátku jsem si nebyla jistá, jak zvládnou udělat dobrý film, který se bude odehrávat ve dvou různých časech, ale zvládli to nenásilně a s gracií. Velmi se mi líbilo, že Lovec v sobě vydoloval vtip, a bohužel se mi taky líbilo, že tam nehrála Sněhurka. 



A o čem že to vlastně je? Je to o tom, že jste na začátku milá, krásná a podle královny Raveny, tak trochu slaboch. Mladší sestra, pro kterou má slabost.
Vše se ale změní ve chvíli, kdy Vám zabijí jediné dítě. Získáte neuvěřitelnou moc a přestanete věřit na lásku. Máte své vlastní království, ve kterém vychováváte své "děti" - Vaši armádu, Vaše Lovce. A mají jen jediné pravidlo: Nesmí milovat. Co když se tam ale láska nakonec objeví. A co s tím udělá Vaše královna? A co když nic není tak, jak se na první pohled zdá?



Je to další film ze "série" hororových pohádek. Mně se tato moc líbila, proto neváhejte a utíkejte do kina. Vezměte toho, koho máte rádi. Kupu popkornu a užijte si to, co vidíte. 

Máte rádi pohádky?

Lena <3

neděle 17. dubna 2016

Víkendové rána

Jsem obrovským milovníkem víkendových rán. Protože nic nemusím. Často mě čekají příjemné věci, a nebo příjemné nic nedělání.

Navíc spánek - dlouhý spánek - spánek, kdy sny ukončuji já a ne budík.

A moje kočka, po které se mi na kolejích tolik stýská, protože odhání noční můry a dává na mě vždycky pozor.



Dnešní ráno bylo jedno z těch nejlepších. 

Černý čaj s cukrem a citrónem. Lívance, na které si každý dal to, co má nejradši. Posezení s rodinou a povídání si o ničem důležitém. Zkrátka si jen povídat a být spolu.



Máme tyto rána čím dál tím častěji a já si toho ohromně vážím.
Protože jak říkají moji rodiče - Krev není voda. Rodina je to nejdůležitější. Alespoň pro mě.

Děláte si podobné rána? Milujete svoji rodinu?

Lena <3

sobota 16. dubna 2016

Aňa Geislerová - P.S.

Jsme se sestrou v knihkupectví. Ona ví, že ten svět miluju. A ona miluje mě. Proto se rozhodne rezignovat a i přes zvláštní pohledy prodavaček se usadí s telefonem v křesle a nechává mě se ztratit mezi regály.

Potuluji se, usmívám se, hladím knihy a zamračeně se dívám na ceny. Mé srdce prahne po Alchymistovy i učebnici angličtiny. Nakonec se rozhodnu, že si žádnou knihu nevezmu a odcházíme na oběd, když v tom do mě naprosto praští. A já se zamiluji, i když ještě nevím do čeho.

Má naprosto obyčejný název - P.S. 


Obrázek z: Databazeknih.cz
Zapomenu na to, že bych neměla utrácet. Prostě ji popadnu a s nadšeností sobě vlastní ji odnáším. Chtěla jsem si ji nechat na později. Za dva dny byla přečtená - a to jen díky tomu, že mezitím má sestra slavila narozeniny.

Kniha je sestavená z fejetonů. Z příběhů života samotné Aňi. A já se přistihla, že se u některých příběhů pochechtávám - nahlas. Nenápadně utírám slzy. A někdy zjistím, že nepozoruji řádky, ale myslím na něco ve svém životě.

Obrázek z: knihcentrum.cz
Kniha se už po dvou stránkách stává mým dalším knižním miláčkem a v polovině si uvědomuji, že je dokonce na přední příčce spolu s mými největšími knižními miláčky.

Sotva ji dočítám a už ji toužím číst znovu. A taky to udělám. Ale chvíli počkám. Aspoň týden.

Doporučuji ji Vám celým svým srdcem. Je to krásná kniha.

Která kniha je na Vašich předních příčkách?

Lena <3

úterý 12. dubna 2016

Zdraví v háji?

 ....... ale prd. Jenom přeháním.

Na druhou stranu někde chyba bude. Z mojí chřipky se po týdnu, kdy jsem se začala uzdravovat, stala angína. (Takže zatleskejme!)

O mojí špatné reakci na léky ani nemluvme a antibiotika? Hohoho, dobrovolně se trávím, a po každým prášku mám pocit, že pomalu umírám.

Pomalu šílím. Už nechci být zavřená mezi čtyřmi stěnami. Zítra vyrazím na chvilku nakouknou do města. (Pokud mě antibiotika znovu nesrazí na kolena). Neuvěřitelně se těším.



A nutí mě to k zamyšlení, co dělám tak děsně špatně.

- Rozhodně na prvním místě byl stres. Stres z nenáviděné brigády, kde konečně příští týden podepíšu výpověď. 3x hurááá!

Ale kde dál je chyba?
- Může to být tím, že skoro nejím maso?
- Jsem prostě jen náchylnější?
- Snažím se jíst zdravě, ale rozhodně ne 100% (nejspíš ani 80%)
- Krom občasné B12 nejím žádné vitamíny. Nesnáším léky.
- A zelenina není můj nejlepší kámoš. Nemám ji totiž moc ráda.

Co vy a zdraví? Jíte nějaké vitamíny? Co by jste mi doporučili?

Stále nemocná
Lena <3

úterý 5. dubna 2016

BŘEZNOVÉ NEJ

Ahojte,

taky se Vám zdá, že březen byl skvělý měsíc, ale strašně rychle utekl? Já jsem z toho úplně ohromená a v šoku, protože se mi blíží zase zápočty a poslední termíny na odevzdání různých prací a právě teď bych měla být zahrabaná v těch internetech a děsně naučných skriptech. Místo toho ležím doma nemocná, koukám celý den na filmy a píšu tento článek. Prostě - MĚ NEDOSTANOU- 

A Vás určitě každodenní starosti taky nedostanou, a proto se mrkneme na to moje NEJ měsíce března. 

Kniha

Knihou tohoto měsíce a vlastně nejspíš všech měsíců je série Anity Blake, oživovatelky zombie a lovkyně upírů, která je drsná jako šmirgl papír.
A je skvělá. 
Je to jedna z těch hrdinek, při kterých si přejete být trošku jako ona. Navíc podporuje ty správné věci, a jako bonus je tam spousta sexy mužů. Nějaká ta komplikace ve formě vraždy. Zkrátka velice doporučuji. 



Film/seriál

Joy je šestnáct, když ji unese. Ne díky tomu, že by se provokativně oblékala nebo chodila v noci, ale protože mu pomohla (jo najednou to pomoc hází do úplně jiného světla). Navíc s ním má dítě a jejich příběh začíná, když malý Jack slaví páté narozeniny. Ona je zavřená už sedm let a on si myslí, že pokoj je celý svět a venku je jen vesmír. Asi nejlepší nápad měli, když nechali příběh vyprávět právě Jacka, protože to příběh dostalo na úplně jinou úroveň. Joy chce zpět na svobodu, ale dokážou to? A když ano, jak moc to změní jejich život? Život Jacka, který kromě pokoje nezná vůbec nic. 
Pro mě to byl skvělý film a vy na něj určitě mrkněte taky. 



Beauty produkt

Od linek na oči si představuji, že budou naprosto černé, držet, jak beton a nebudou ani tušit, co to znamená obtisknutí. A tyhle to splňují. Dovoluji si Vám představit tyto krásky od Dermacolu. 



Místo, zážitek

Prvně jsem chtěla znovu vychvalovat do nebe náš Sister Day, ale o tom si už můžete přečíst TADY. Proto jsem se rozhodla zvolit jako den měsíce března něco úplně jiného a to úplně obyčejný den s kamarádkou. Byl to totiž naprosto famózní den, kdy jsem utratila neuvěřitelné peníze v DMku, jako vždy, když tam vejdu. Koupila jsem si sáčko, po kterém mé srdce prahlo už tak pět let, ale já si ho nebyla schopná vybrat. A nakonec jsme zapadly do kavárničky EisKafe Delikana v Uherském Hradišti. Mají tam nejdokonalejší zákusky na světě.
Nakonec jsme si šly zacvičit a v plánu byl filmový večer, který nevyšel a my skončily v hospodě. Jo, byl to hodně nabytý a skvělý den.



Hudba

Naprosto jasná. Má závislost na Zootropolisu trvá a závislost na téhle písničce spolu s ním.
 


Jídlo

Mým jídelním vítězem jsou rozhodně tyto chuťově naprosto dokonalé lívanečky. Recept najdete TADY. Zkuste a už nikdy nebudete chtít jinak, protože jsou opravdu DOKONALÉ.



Bloger/ Youtuber

No a vítězkou v mém srdci tento měsíc je jednoznačně dblog.cz. Domča je naprosto skvělou inspirací. Má dokonalý styl a její outfity mě baví, protože to nikdy není o tom, že by naflákala fotky a čau. Navíc není jen inspirací stylovou, ale i co se týče jídla a cvičení. Super Domi.

 

Co Váš březen?

Lena <3

sobota 2. dubna 2016

Hlavní je rovnováha


Jsem trošku extrémista. Miluji jídlo. Donutit se ke sportu je nadlidský výkon. Sebevědomí nikde.


Chci zhubnout. Být zdravá. Cítit se dobře. Mít ráda sama sebe.

Je to se mnou ale těžké. Myslím, že mě moje tělo již několik let nenávidí a já nenávidím ho. Ale je tu postup. Usmíření je na dohled. Dotkla jsem se anorexie, záchvatovitého přejídání a nadváhy. Opravdu jen dotkla, nic nepropuklo v něco, z čeho by byla jen těžká cesta ven, ale nebyla to ani jednoduchá cesta. Je to jako začarovaný kruh a zlomit to může jen láska, jako v každé správné pohádce. 

Jenže tady to nevyléčí láska k princi, ale k mému tělu. 


Nejdokonalejší dortík - red velvet 
Určitě si říkáte, jak takovou rovnováhu získat? Jak jsme se začali usmiřovat? A co teď vlastně dělám jinak než dřív?

Každý na tu svou rovnováhu musí přijít sám, co mu vyhovuje, co naopak ne a ono to pak jde tak nějak samo. Aniž by si člověk všiml, tak kila začala mizet. Nálada se zlepšovat. Lidé se začínají ptát, co jsem změnila a já si nebyla jistá, ale když se nad tím zamyslím, je to tolik věcí. 

Přestala jsem si zakazovat sladkosti. Ale mléčnou čokoládu jsem vyměnila za tmavou, kterou nesním celou na posezení.
Jím pravidelně. Co 2 - 3 hodiny.
Skoro nejím bílé pečivo.
Dělám nějakou sportovní aktivitu 2-5x týdně.
Nevyčítám si každou hloupost, co sním. Dala jsem si pizzu? Nevadí, nejím ji každý týden.
Snídám. Svačím. Obědvám. ..... ráda, a jen to, co mám ráda. A to je ohromně důležité. Nejíst to, co každý říká, že je děsně zdravé, ale Vám je po tom na zvracení. Ale hledat to, co je zdravé, a vy to milujete. 
Skoro vůbec nejím maso. 
Snažím se neposlouchat, kdo, co říká o mém břichu a zadku. Protože já se snažím. A tentokrát se snažím kvůli sobě, a ne proto, že Máňa od vedle řekla, že jsem hrozně přibrala. 
Pokud moje tělo něco chce déle něž den, tak mu to dám. Protože to je lepší, než potom vyjíst celou lednici.

Jsou to malé ústupky. Ústupky, co mě nestojí skoro nic. A přesto mění tolik. Nedělejte něco, co Vám ubližuje. Hledejte rovnováhu. Hledejte, jak být šťastné.

Nevzdávejte se věcí, co milujete. Ale pokud něco nefunguje, tak to změňte. 


A jak to vypadá v praxi? V troubě se mi peče banánový chlebík, kterým si ráno nacpu pupek k prasknutí. A teď si jdu zaběhat. 
(A zbaštím kinder dobroty z velikonočního balíčku. Protože neodolám. Ale já za to nemůžu!)




Co jste změnili vy? Měli jste svoje tělo vždycky rádi?

PS: Banánový chlebík  jsem vzala - ZDE
PPS: Tento týden nebude shrnutí mého hubnutí, protože jsem dost vážně onemocněla. 

Lena <3