neděle 8. května 2016

Jaro venku i v duši

Venku je konečně teplo, první paprsky olíznou naši tvář a prozáří i srdce.



Je na čase. Smutku bylo dost. Taky jste v poslední době procházeli nějakou tou krizí, kdy jste byli smutní častěji než veselí? Tak to nejste sami. I na mě neustále útočí splín. Jsem nešťastná. Namlouvám si, že nejsem stejně dobrá jako ostatní, a že na to prostě nemám.



Trávím poslední dobou hodně času sama se sebou. Zamyšlením se nad sebou. Nad tím, co chci dělat. Jak chci žít, a jaké lidi chci kolem sebe. Protože ne všichni mě dělají šťastnou.



A tak se procházím. Běhám. Přemýšlím. 



Běh je skvělej na přemýšlení. Člověka u toho napadají skvělé nápady. Nápady, co mají smysl.

Když už jsme u toho, tak skvělým místem na přemýšlení je vana. Je i skvělým místem, když potřebujete uronit nějakou tu slzu a znovu se vzchopit. 

Koukám kolem sebe a obdivuju. Ať už je to rozkvetlý strom. Proudící voda nebo rozpadlý plot, co by potřeboval opravit. 



Snažím se v sobě probudit lásku sama k sobě - stále. Je to cesta plná trní. A nevzdávat se někdy stojí příliš mnoho sil. Proto nenechte nikoho, aby Vám říkal jací jste, a co dokážete. Zamyslete se nad tím, co Vám řekli a pokud Vám to nic nedá a jen by Vám to mělo podkopnout nohy, tak to hoďte za hlavu.

Hakuna matata. 


Dokážeme cokoli. Jen se nebát a mít se rád.

Lena <3