neděle 9. července 2017

Martina Bechyňová - Minimalismus

Nevěřím na náhodu. A nevěřím, že kniha minimalismus, kterou napsala Martina Bechyňová, se mi do rukou dostala náhodou, protože myšlenky této knihy miluju, o čemž svědčí i fakt, že jsem ji za půl roku četla už dvakrát a minimálně si ji ještě dvakrát přečtu.



Martina mě dřív ničím nezaujala, ne proto že by dělala nekvalitní blog, jen nejsem úplně fashion milovník a nepotřebuji každý týden nový kousek oblečení. Její blog mi dříve neměl co dát. Za to teď? Teď si myslím, že je to jedna z těch přirozeně inspirujících lidí. I přes to, že se s těmito "inspirujícími" lidmi roztrhl pytel a každá blogerka píše knihu o svém životě, čehož nejsem úplně fanda. Tak po přečtení ukázky knihy jsem na tuhle nezanevřela. Naopak ve mě klíčila myšlenka, že bych ji měla mít. A měla bych ji mít hned.

Kniha ukazuje Martininu filozofii, kdy všeho stačí tak akorát a ve všem by měl být pořádek. Jak v hlavě, tak ve věcech, v bydlení, technologiích, penězích, lidech i lásce. Zároveň je vše protknuto jejím příběhem, příběhem o kterém by kniha opravdu být mohla a nejspíš by to vydalo i na celou sérii.



Ukazuje pravdu. Ukazuje, že jít si za snem je ta správná cesta a občas si rozbijete čumák nebo v polovině ten sen změníte. Ale o tom to je. Je to i o tom, že když teď žijete v pekle, tak v něm nemusíte zůstat. Jen najít odvahu a lásku sám k sobě. Je to o tom se zbavit oblečení a věcí, co nepoužíváte, ale taky lidí, co Vám nic nedávají  a jen berou. Je to o tom, žít správně a ne jen přežívat.

Myšlenka, co stojí za zapamatování? Je výborný mít někoho, na koho se můžete spolehnout, ale ještě výbornější je být natolik samostatná a vyrovnaná bytost, která nevyhledává pomocnou ruku, ale spíš možnosti a způsoby.



Držím se těchto pravidel já? Upřímně? Snažím se. Snažím se být lepší člověk. Méně se bát a více milovat. Snažím se nehromadit věci, ale spíš zážitky. Zkratka se snažím. Uvidíme kam mě má snaha dovede.

Četli jste? Líbí se Vám?

Lena <3

středa 5. července 2017

Seriál měsíce června - The Originals

Upřímně, pokud se nudím. Potřebuji si odpočinout. Nebo mám zkrátka jen chuť se na něco dívat, tak volím seriál. Jsem seriálový maniak, obzvlášť co se fantasy týče. Proto pokud jste fantasy milovníci taky, tak bychom si rozhodně rozuměli a není nad to, když Vám někdo dobrý seriál poradí.

Proto jsem se rozhodla, že Vám občas hodím nějaký tip i sem. Protože o čem jiným psát, než o tom, co Vás baví. A mě seriály baví moc.

Po zkouknutí všech dílů The Vampire Diaries a znovu objevené lásce k Damonovi a Klausovi <3 nastal čas na další seriál a mé očko zaujalo The Originals, kde má láska může pokračovat.



Hlavní postavou je zde Klaus a jeho sourozenci, kteří jsou původní rodina upírů. (Kdo jste koukali na TVD určitě víte o kom je řeč.) Všichni se vrací zpět do New Orleans, aby zde žili nové životy. Jaké je jejich překvapení, kdy nic není jako dřív. New Orleans má jiného upířího krále a Klaus chce zpět vše, co ztratil. Navíc jeho přítelkyně na jednu noc je těhotná a hrozí jí nebezpečí a její ochrana je těžší než by čekal. Celý seriál je vlastně o tom, že se snaží něco/někoho zachránit. Být rodina. Mít vše co chtějí. Chvilka štěstí/propad.



Určitě existuje mnoho kvalitnějších seriálů. Ale pokud si chcete odpočinout. Dívat se na pěkné herce. Občas se leknout nebo nechat ukápnout slzičku štěstí nebo smutku. Proč ne? Mě to baví a pokud nejste rýpalové a nároční diváci. Máte rádi fantasy a upířiny, pravděpodobně to bude bavit i Vás.

Znáte The Originals? Díváte se? Co je Váš nejoblíbenější seriál?

S láskou
Lena <3


neděle 2. července 2017

7 písniček měsíce června

Ne v každém období poslouchám stejné písničky a proč se nepodělit o ty, co miluju zrovna teď? 

Nevím jestli podobné články budu dělat každý měsíc (upřímně totiž nevím, za jak dlouho mě tyhle písničky přestanou bavit). Ale i kdyby podobný článek byl jednou za dva měsíce nebo za půl roku. Vždyť je to jedno.

Jdeme na to. 

Na to, co mě baví zrovna teď.

Miley Cyrus - Malibu
Láska. City. Štěstí.

čtvrtek 29. června 2017

Promoce

Znáte ten pocit, kdy jedete na výlet nebo dovolenou a v noci se neustále budíte a kontrolujete hodiny jestli je už (konečně) čas vstávat? V pondělí 26.6. 2017 jsem měla podobné pocity. I přes to, že to nebyl výlet.

Vstávalo se brzy, protože přeje jen je to od nás do Uherského Hradiště větší kousek. Bylo horko na padnutí, ale cesta utíkala a za chvilku jsme vjeli do mého nejmilovanějšího města. Pokaždé když sem vjedu se mi na chvilku zatají dech. Škola mi kromě titulu dala i lásku k tomuto městu. Za to děkuji.


neděle 25. června 2017

Důležité je žít.

Občas když usínám a uvolním se, tak mě napadají různé myšlenky. Někdy jsou chytré, jindy ne.
V každém případě je ráno nevím, i když bych moc chtěla. Proto se je snažím zapisovat. Slovo snažím je hodně důležité, protože jen málokdy se donutím probudit a opravdu si ji zapsat.



Tuhle jsem si však zapsala a je to jedna z těch chytrých myšlenek.

"Není důležité honit se za nějakým cílem. Důležité je žít."

středa 21. června 2017

Jak jsem zjistila, že potřebuji výživovou poradkyni

Ahojte,

Tohle je pro mě citlivé téma, protože svým vzhledem, především postavou se trápím velmi dlouho. Vlastně co mi paměť sahá, vždy jsem byla "silnější". Silnější v uvozovkách, protože podle fotek z mého dětství jsem byla naprosto normální dítě a i přesto mi bylo do hlavy cpáno, že bych měla zhubnout.



neděle 18. června 2017

Hello Budapest!

Říkala jsem si jestli o tomto zážitku vůbec psát, protože jsem v Budapešti byla už na konci ledna. Nakonec jsem se však rozhodla, že ho přece jen sepíšu. I kdyby jen pro sebe.

Byl to naprosto spontánní výlet. Zkrátka mi večer napsala kamarádka, co bych řekla na Budapešť.
A já odpověděla, že jdu do toho, protože jsem zrovna přemýšlela, že chci být více spontánní.

Do Budapešti jsme vyjely autobusem brzy ráno 29. ledna 2017. Dopoledne se ubytovaly v nejlevnější ubytovně široko daleko, kdy jsme pokoj sdílely s naprosto cizíma chlapama. V tu chvíli jsem myslela že moji kamarádku zabiju, ale už se s tím nedalo nic dělat.
Bydlet jsme bydlely a byl čas poznávat krásy Budapešti. A že je nádherná, o tom nás nemusela přesvědčovat dlouho. Stačilo pár hodin abych si ji zamilovala. A to i v zimě, kdy jsem necítila jediný prst na noze a bála se sundat si ponožky, abych zjistila jestli vůbec ještě prsty mám.


středa 14. června 2017

Jak jsem se stala Bc.

Upřímně jsem nečekala, že mě získání těchto dvou písmen bude stát tolik nervů a slz. Ale to předbíhám, mrkněme na to od začátku.

Prvním krokem bylo napsat bakalářskou práci. Vybrat si téma nebylo těžké, zkrátka jsem si vybrala to, co se mi názvově líbilo nejvíc - Varování obyvatelstva při živelních pohromách. Napsat ji bylo už těžší, prvně jsem měla horu času, tak proč bych psala, pak se čas zkracoval a zkracoval, až se mi zdálo, že ho mám zatraceně málo.
Hroutím se a píšu.
Píšu neustále. Nadávám si, že psát takhle od začátku už nemám dva měsíce co dělat.
Brečím. Smazali se mi citace. Vedoucí mi napsal nekonečno poznámek. Opravdu jsem se bála, že moje tištěné dítě neuvidí světlo světa.
Uvidělo. Dokonce v předstihu.
Bakalářka odevzdaná. Zkouškové splněné. Nervy v kýblu.

sobota 28. ledna 2017

Anita Moorjani - Musela jsem zemřít

Jedním z mých oblíbených koníčků je listovat v internetových knihkupectvích a hledat knihy, co mě zaujmou a upřímně? Tahle kniha mě zaujala moc, přímo mě praštila. A hlavou mi pouze blesklo "Tu si chci přečíst." Miluji fantasy, i když si poslední dobou nacházím cestu i ke knihám, které léčí duši, a kterými si hledám cestu sama k sobě. A tohle je jedna z nich.

Je to příběh o Anitě, která tuto knihu napsala po tom, co se zvládla vyléčit z rakoviny. Koho by tento příběh nezaujal? Obzvlášť když je v něm tolik pravdy. Anita neměla jednoduchý život. Vyrůstala v tradiční hinduistické rodině v čínské a britské společnosti. Ovlivňovaly ji různé náboženství a přitom každé jiné. Měla strach. Strach, že je jiná než si rodina přeje. Strach, že ji nepřijmou. Strach, že onemocní. A ono se to stalo. Byla čtyři roky těžce nemocná a ve chvíli, kdy ji selhala většina orgánů, se dostává do stavu blízké smrti a přesně v té chvíli nastává ta nejzajímavější část. Protože zjistí proč onemocněla, a především že má dostatek sil se vrátit a uzdravit se. Uzdravuje se přímo nadpřirozeně rychle a po pár týdnech je z nemocnice propuštěna zcela uzdravená. Lékaři tomu nevěří, ale ona po celou dobu ví, že jí již nemůže nic ublížit. Protože ona již nemá strach. Protože LÁSKA je všude. Protože ona sama je láska. Protože nemusí nikomu nic dokazovat.

Myšlenka, co nejvíce zaujala mě je, že je v pořádku nebýt pořád v pořádku. Je v pořádku být nešťastná, smutná a naštvaná. Jen se v tom neutápět. Prožít to. Vybrečet se a nechat to jít. Protože je chyba tyto emoce potlačovat. To nepomůže nikomu a už vůbec ne Vám. Zkrátka být sama sebou se vším, co k Vám patří.


Zaujala Vás tato kniha? Četli jste ji?

Lena <3

pátek 13. ledna 2017

Zimní království + tip na (nejen) zimní dny

Zdravíčko,

Zima je v plném proudu. Já se oblékám do čím dál teplejších mikin a svetrů. Nasazuji huňaté ponožky - i na spaní. Chumlám se do deky a popíjím litry čaje. Pokud ale nezabere nic z toho, horká vana to jistí vždycky, a že se mi pak nechce ven!






Nechce se mi ven z vany, natož z domu. Procházky jsou, ale zdravé. To ví i to nejmenší dítě, proto se snažím alespoň ob den ten nos vystrčit, a že to není žádná hrůza, to zjistím přesně ve chvíli, kdy se s chlupáčem psovitým vracíme a jsme obě plné dojmů. Ona těch čichových a já těch vjemových.



A když se mnou vyrazí i mamka, tak to není jen procházka, ale přímo terapeutický zážitek. Ne jen, že je všechno krásný, ale my si řekneme vše, na co jinak nemáme čas, protože se nevidíme, tak jak bychom chtěly, a nebo není nálada ani na jedné straně. Tady ale čas plyne jinak. Vzduch chutná po vločkách a mírně zmrzlý mozek nemá chuť být nepříjemný.


A navíc je chůze skvělá na hubnutí. Takže nasadit pořádně huňatý boty a vyrazit.


Ve zkouškovém období je to bezva prokrastinace. A já to navíc děsně špatně nesu, kdy dva dny před zkouškou nespím a den před ní už nejím a vlastně se mnou není vůbec řeč.

No a když už konečně dorazíte a jste správně zmrzlý (a učit se Vám ještě nechce), tak si uvařte čaj a vykreslete si nějakou tu omalovánku pro dospělé. Pusťte si k tomu hudbu a relax jak vyšitý je hotov. Proto pastelky do zbraně! A malovat!



Přeji Vám krásný zimní den (a i tak se těším na ty jarní dny, kdy mi nebudou mrznou nohy přes dvoje ponožky)

PS: Procházejte se. Jen tak.
PPS: Milujte, hlavně sebe.

Lena <3

neděle 1. ledna 2017

PŘEDSEVZETÍ CO NENÍ PŘEDSEVZETÍ

Zdravím Vás v roce 2017.

Nevím jak Vy, ale já se rozhodla, že to letos udělám úplně jinak. Vždycky si nakonec nějaké to předsevzetí dám ... a upřímně? NIKDY je nedodržím. Ne že bych nechtěla, ale zkrátka na nějaké to předsevzetí vždycky zapomenu nebo se mi do toho nakonec nechce. Protože je to na celý rok, tak přecením své síly, a i když bych chtěla mít tak o 15 kilo míň, o 15 cm delší vlasy a taky nohy a vůbec být celá lepší, tak to ale bohužel nefunguje.

Proto letos, to není ani tak předsevzetí, jako přání.

Přeji si, abych letos byla šťastná. Abych se víc smála. Abych se nebála. 
Abych více milovala - především sebe. Abych říkala svůj názor. Abych byla méně naštvaná. Abych byla dobrým člověkem. Abych se na sebe usmála, i když mi to zrovna nesluší. Abych si plnila sny.

Zkrátka abych dělala cokoli, co mě napadne. Hlavně když mě to bude bavit.

Proto ani Vy se netrapte, pokud Vaše předsevzetí vyletělo komínem. Dělejte to, co Vás jednoduše baví. Mějte skvělý rok. Rok, kdy budete dělat to, co chcete. Rok, který bude šťastný. Rok, kde bude jen pár slz a i ty budou slzy štěstí. Rok, kdy vypijete dobré víno a budete si užívat zábavu (ať už je to něco dobrodružnýho, a nebo třeba pletení). Rok kdy budete milovat - všechno a hlavně sebe.

Štastný celý nový rok Vám přeji!

Lena <3