sobota 28. ledna 2017

Anita Moorjani - Musela jsem zemřít

Jedním z mých oblíbených koníčků je listovat v internetových knihkupectvích a hledat knihy, co mě zaujmou a upřímně? Tahle kniha mě zaujala moc, přímo mě praštila. A hlavou mi pouze blesklo "Tu si chci přečíst." Miluji fantasy, i když si poslední dobou nacházím cestu i ke knihám, které léčí duši, a kterými si hledám cestu sama k sobě. A tohle je jedna z nich.

Je to příběh o Anitě, která tuto knihu napsala po tom, co se zvládla vyléčit z rakoviny. Koho by tento příběh nezaujal? Obzvlášť když je v něm tolik pravdy. Anita neměla jednoduchý život. Vyrůstala v tradiční hinduistické rodině v čínské a britské společnosti. Ovlivňovaly ji různé náboženství a přitom každé jiné. Měla strach. Strach, že je jiná než si rodina přeje. Strach, že ji nepřijmou. Strach, že onemocní. A ono se to stalo. Byla čtyři roky těžce nemocná a ve chvíli, kdy ji selhala většina orgánů, se dostává do stavu blízké smrti a přesně v té chvíli nastává ta nejzajímavější část. Protože zjistí proč onemocněla, a především že má dostatek sil se vrátit a uzdravit se. Uzdravuje se přímo nadpřirozeně rychle a po pár týdnech je z nemocnice propuštěna zcela uzdravená. Lékaři tomu nevěří, ale ona po celou dobu ví, že jí již nemůže nic ublížit. Protože ona již nemá strach. Protože LÁSKA je všude. Protože ona sama je láska. Protože nemusí nikomu nic dokazovat.

Myšlenka, co nejvíce zaujala mě je, že je v pořádku nebýt pořád v pořádku. Je v pořádku být nešťastná, smutná a naštvaná. Jen se v tom neutápět. Prožít to. Vybrečet se a nechat to jít. Protože je chyba tyto emoce potlačovat. To nepomůže nikomu a už vůbec ne Vám. Zkrátka být sama sebou se vším, co k Vám patří.


Zaujala Vás tato kniha? Četli jste ji?

Lena <3

pátek 13. ledna 2017

Zimní království + tip na (nejen) zimní dny

Zdravíčko,

Zima je v plném proudu. Já se oblékám do čím dál teplejších mikin a svetrů. Nasazuji huňaté ponožky - i na spaní. Chumlám se do deky a popíjím litry čaje. Pokud ale nezabere nic z toho, horká vana to jistí vždycky, a že se mi pak nechce ven!






Nechce se mi ven z vany, natož z domu. Procházky jsou, ale zdravé. To ví i to nejmenší dítě, proto se snažím alespoň ob den ten nos vystrčit, a že to není žádná hrůza, to zjistím přesně ve chvíli, kdy se s chlupáčem psovitým vracíme a jsme obě plné dojmů. Ona těch čichových a já těch vjemových.



A když se mnou vyrazí i mamka, tak to není jen procházka, ale přímo terapeutický zážitek. Ne jen, že je všechno krásný, ale my si řekneme vše, na co jinak nemáme čas, protože se nevidíme, tak jak bychom chtěly, a nebo není nálada ani na jedné straně. Tady ale čas plyne jinak. Vzduch chutná po vločkách a mírně zmrzlý mozek nemá chuť být nepříjemný.


A navíc je chůze skvělá na hubnutí. Takže nasadit pořádně huňatý boty a vyrazit.


Ve zkouškovém období je to bezva prokrastinace. A já to navíc děsně špatně nesu, kdy dva dny před zkouškou nespím a den před ní už nejím a vlastně se mnou není vůbec řeč.

No a když už konečně dorazíte a jste správně zmrzlý (a učit se Vám ještě nechce), tak si uvařte čaj a vykreslete si nějakou tu omalovánku pro dospělé. Pusťte si k tomu hudbu a relax jak vyšitý je hotov. Proto pastelky do zbraně! A malovat!



Přeji Vám krásný zimní den (a i tak se těším na ty jarní dny, kdy mi nebudou mrznou nohy přes dvoje ponožky)

PS: Procházejte se. Jen tak.
PPS: Milujte, hlavně sebe.

Lena <3

neděle 1. ledna 2017

PŘEDSEVZETÍ CO NENÍ PŘEDSEVZETÍ

Zdravím Vás v roce 2017.

Nevím jak Vy, ale já se rozhodla, že to letos udělám úplně jinak. Vždycky si nakonec nějaké to předsevzetí dám ... a upřímně? NIKDY je nedodržím. Ne že bych nechtěla, ale zkrátka na nějaké to předsevzetí vždycky zapomenu nebo se mi do toho nakonec nechce. Protože je to na celý rok, tak přecením své síly, a i když bych chtěla mít tak o 15 kilo míň, o 15 cm delší vlasy a taky nohy a vůbec být celá lepší, tak to ale bohužel nefunguje.

Proto letos, to není ani tak předsevzetí, jako přání.

Přeji si, abych letos byla šťastná. Abych se víc smála. Abych se nebála. 
Abych více milovala - především sebe. Abych říkala svůj názor. Abych byla méně naštvaná. Abych byla dobrým člověkem. Abych se na sebe usmála, i když mi to zrovna nesluší. Abych si plnila sny.

Zkrátka abych dělala cokoli, co mě napadne. Hlavně když mě to bude bavit.

Proto ani Vy se netrapte, pokud Vaše předsevzetí vyletělo komínem. Dělejte to, co Vás jednoduše baví. Mějte skvělý rok. Rok, kdy budete dělat to, co chcete. Rok, který bude šťastný. Rok, kde bude jen pár slz a i ty budou slzy štěstí. Rok, kdy vypijete dobré víno a budete si užívat zábavu (ať už je to něco dobrodružnýho, a nebo třeba pletení). Rok kdy budete milovat - všechno a hlavně sebe.

Štastný celý nový rok Vám přeji!

Lena <3