čtvrtek 29. června 2017

Promoce

Znáte ten pocit, kdy jedete na výlet nebo dovolenou a v noci se neustále budíte a kontrolujete hodiny jestli je už (konečně) čas vstávat? V pondělí 26.6. 2017 jsem měla podobné pocity. I přes to, že to nebyl výlet.

Vstávalo se brzy, protože přeje jen je to od nás do Uherského Hradiště větší kousek. Bylo horko na padnutí, ale cesta utíkala a za chvilku jsme vjeli do mého nejmilovanějšího města. Pokaždé když sem vjedu se mi na chvilku zatají dech. Škola mi kromě titulu dala i lásku k tomuto městu. Za to děkuji.


neděle 25. června 2017

Důležité je žít.

Občas když usínám a uvolním se, tak mě napadají různé myšlenky. Někdy jsou chytré, jindy ne.
V každém případě je ráno nevím, i když bych moc chtěla. Proto se je snažím zapisovat. Slovo snažím je hodně důležité, protože jen málokdy se donutím probudit a opravdu si ji zapsat.



Tuhle jsem si však zapsala a je to jedna z těch chytrých myšlenek.

"Není důležité honit se za nějakým cílem. Důležité je žít."

středa 21. června 2017

Jak jsem zjistila, že potřebuji výživovou poradkyni

Ahojte,

Tohle je pro mě citlivé téma, protože svým vzhledem, především postavou se trápím velmi dlouho. Vlastně co mi paměť sahá, vždy jsem byla "silnější". Silnější v uvozovkách, protože podle fotek z mého dětství jsem byla naprosto normální dítě a i přesto mi bylo do hlavy cpáno, že bych měla zhubnout.



neděle 18. června 2017

Hello Budapest!

Říkala jsem si jestli o tomto zážitku vůbec psát, protože jsem v Budapešti byla už na konci ledna. Nakonec jsem se však rozhodla, že ho přece jen sepíšu. I kdyby jen pro sebe.

Byl to naprosto spontánní výlet. Zkrátka mi večer napsala kamarádka, co bych řekla na Budapešť.
A já odpověděla, že jdu do toho, protože jsem zrovna přemýšlela, že chci být více spontánní.

Do Budapešti jsme vyjely autobusem brzy ráno 29. ledna 2017. Dopoledne se ubytovaly v nejlevnější ubytovně široko daleko, kdy jsme pokoj sdílely s naprosto cizíma chlapama. V tu chvíli jsem myslela že moji kamarádku zabiju, ale už se s tím nedalo nic dělat.
Bydlet jsme bydlely a byl čas poznávat krásy Budapešti. A že je nádherná, o tom nás nemusela přesvědčovat dlouho. Stačilo pár hodin abych si ji zamilovala. A to i v zimě, kdy jsem necítila jediný prst na noze a bála se sundat si ponožky, abych zjistila jestli vůbec ještě prsty mám.


středa 14. června 2017

Jak jsem se stala Bc.

Upřímně jsem nečekala, že mě získání těchto dvou písmen bude stát tolik nervů a slz. Ale to předbíhám, mrkněme na to od začátku.

Prvním krokem bylo napsat bakalářskou práci. Vybrat si téma nebylo těžké, zkrátka jsem si vybrala to, co se mi názvově líbilo nejvíc - Varování obyvatelstva při živelních pohromách. Napsat ji bylo už těžší, prvně jsem měla horu času, tak proč bych psala, pak se čas zkracoval a zkracoval, až se mi zdálo, že ho mám zatraceně málo.
Hroutím se a píšu.
Píšu neustále. Nadávám si, že psát takhle od začátku už nemám dva měsíce co dělat.
Brečím. Smazali se mi citace. Vedoucí mi napsal nekonečno poznámek. Opravdu jsem se bála, že moje tištěné dítě neuvidí světlo světa.
Uvidělo. Dokonce v předstihu.
Bakalářka odevzdaná. Zkouškové splněné. Nervy v kýblu.