středa 14. června 2017

Jak jsem se stala Bc.

Upřímně jsem nečekala, že mě získání těchto dvou písmen bude stát tolik nervů a slz. Ale to předbíhám, mrkněme na to od začátku.

Prvním krokem bylo napsat bakalářskou práci. Vybrat si téma nebylo těžké, zkrátka jsem si vybrala to, co se mi názvově líbilo nejvíc - Varování obyvatelstva při živelních pohromách. Napsat ji bylo už těžší, prvně jsem měla horu času, tak proč bych psala, pak se čas zkracoval a zkracoval, až se mi zdálo, že ho mám zatraceně málo.
Hroutím se a píšu.
Píšu neustále. Nadávám si, že psát takhle od začátku už nemám dva měsíce co dělat.
Brečím. Smazali se mi citace. Vedoucí mi napsal nekonečno poznámek. Opravdu jsem se bála, že moje tištěné dítě neuvidí světlo světa.
Uvidělo. Dokonce v předstihu.
Bakalářka odevzdaná. Zkouškové splněné. Nervy v kýblu.




Začínám se učit. Pohodička jazz. Mám zase kopu času.
Jednoho dne se probudím a počítám, kolik mi vlastně zbývá dní. Napočítám 10. Jak jako kruci 10? Vždyť neumím pořádně ani jeden předmět!!!
Brečím. Přichází stres a začínám opravdu makat. Volám s kamarádkou, že to prostě nestihnu.
"Jak jako nestihneš? Vždyť máme víc jak 20 dní" ... Cože??
Počítám znovu. A mých 10 dní je opravdu blbost. Začínám chápat, proč jsem musela matiku opakovat.
Kupuji guaranu a energeťáky. Učím se po večerech. Ve dne jen lehce pročítám. Jinak mi to zkrátka nejde.
Začíná kolotoč usínání, nestíhání, podtrhávání, dopisování, prokrastinace ve všech verzích, opalování se, běhání, nestálé volání s kamarády, taky hodně přemýšlíte ( třeba nad tím, kolik do sebe můžete dostat kofeinu a přežijete to).



První lidi to mají za sebou. Z malých nervozních červíčků jsou zas králové. Já už chci být taky král. Upřímně se mi zdá, že pořád nic neumím a zároveň jsem to všechno četla už tolikrát a jsem tak vyčerpaná, že už skoro nic nedělám.

Je 7.6. 2017 a já jdu na řadu. Dnes se ukáže jestli domů pojedu s hlavou vztyčenou, a nebo s pláčem.
Jdou první dva a pak já. S prvním krokem se mi chce děsně brečet a v hlavě si opakuji - nebreč, nehysterči, usměj se, to zvládneš.
Obhajoba proběhne neuvěřitelně rychle, možná je to i mnou, protože děsně rychle taky mluvím.
Je čas si vybrat otázky. Klepe se mi ruka a já rychle hledám, co ty čtyři čísla v mé ruce znamenají.
Ke všem otázkám něco vím. K některým víc, k některým méně. Ale nikde nebudu potichu. Máme tolik času, že by si vzpomněl každý. I kdyby jen na jednu větu.
Ze třídy odcházím s úsměvem.
Nevím za kolik, ale mám to.
Ten titul tam bude.
Pak už jen čekám, až přijde vyhlašování.
Obhajoba celkově B. Zkoušky A.
Připíjíme si a volám domů výsledek.
Mamka je možná ještě šťastnější než já. Ukápla ji i slza a to je jindy tvrďák.
Doma pak zjišťuji známky ze všech čtyř předmětů - vše za A.
Prý jsem šprt. Ale víte co? Hrdej šprt!




Zapít jsem to zapila. Oslavit jsem to oslavila. Trochu jsem si i odpočinula.
A teď už zpět do reality.

S láskou velmi pyšná,

Bc. Lena <3

Žádné komentáře:

Okomentovat

Moc Vám děkuji za komentáře :)